O pražské čističce a problémy s evropskými dotacemi toho bylo napsáno už hodně. V aktuálním vydání Development news je však článek, který mě trochu "zvedl ze židle".
Pravdou je, že Praha má minimální šanci na získání evropské dotace. Převážně jsou uváděny dva důvody: předražený projekt a dlouhá provozní smlouva. Ale je opravdu pro Prahu výhodnější usilovat o evropské dotace?
Dle slov primátora Svobody byl původní projekt na modernizaci čistírny odpadních vod vypracován před 10 lety. Počítá s poměrně vysokým navýšením kapacity čistírny. Asi není třeba vysvětlovat motivace tehdejšího vedení města k navýšení kapacity a tím i celkového rozpočtu projektu. Podle některých odhadů by podle těchto plánů rozpočet mohl dosáhnout až 20 miliard korun. Evropská unie měla zaplatit 6 miliard, město by tedy muselo pokrýt zbývajícíh 14 miliard. Pravdou ale je, že čistička se dá postavit mnohem efektivnějším způsobem. Někteří odborníci odhadují celkový rozpočet na modernizaci čističky na 6 miliard korun.
Nutno podotknout, že pan Svoboda k lapálii kolem čističky přišel tak trochu "jako slepý k houslím" a snaží se najít řešení.
Druhým důvodem pro odmítnutí dotací je dlouhodobá smlouva s Veolií. Na základě výběrového řízení zvítězila při privatizaci Pražských vodovodů a kanalizací společnost Vivendy, dnes Veolia Voda. Zaplatila státu 6 miliard korun a získala většinový podíl 66 % akcií PVK. Zbývajícíh 34 % vlastnila Praha, která s prodejem vyčkávala.
Po povodních však magistrát potřeboval finance a rozhodl se prodat i zbývajících 34 %. Vivendy zaplatila 880 milionů korun s tím, že provozní smlouva byla prodloužena. Dnes se vedou polemiky nad tím, zda je tato cena adekvátní. Mě to zase tak nelogické nepřijde. Vyjednávací prostor Prahy byl mnohem menší - peníze nutně potřebovala na opravy po povodních a pravděpodobnost, že by o menšinový podíl měl zájem někdo jiný, byla minimální.
Představte si to prakticky. V aukci kupujete většinový podíl ve společnosti. Nabídnete nejvíc, co jste ochotni zaplatit. Po letech máte možnost dokoupit menšinový podíl. Logicky už nanabídnete tolik a prodejce jiného kupujícího jen těžko najde. Z dnešního pohledu by pro Prahu mohlo být finančně zajímavější, kdyby se připojila ke státu a prodala minoritní podíl hned v prvním kole. Vyčkávání se v tomto případě nevyplatilo. Ale to už jsme v rovině coby kdyby :)
Vraťme se do reality. S evropskou dotací by Praha zaplatila 14 miliard, bez dotací zhruba 6 miliard. Cesta s evropskou dotací je výhodná pro stavební společnosti, pro Pražany nikoliv. Praha prostě představuje klasický případ, kdy se zdravým selským rozumem najdeme efektivnější cesty než spoléháním na miliardy z evropských dotací.
