Minulý týden mě velmi zaujala diskuze na konferenci Financování vodárenské infrastruktury. Velmi dobře reflektovala vystřízlivění z dotační euforie posledních let. Všichni si dobře pamatujeme nadšení z miliard, které se k nám dostanou “zadarmo” z Evropské unie. Při vyjednávání podmínek pro žadatele jsme z neznalosti či nezkušenosti bohužel přistoupili na cokoli. Výsledkem je řada neúspěšných žadatelů, u těch úspěšných pak bezesné noci.
Krásný příklad zazněl na konferenci od ředitele ředitele společnosti Vodovody a kanalizace Hodonín Pavla Koubka. Jednalo se o dotační projekt Střední Pomoraví - Hodonínsko s rozpočtem 35 milionů euro. V Hodoníně čekají už rok a půl po skončení projektu na výplatu téměř 90 milionů korun z evropských dotací.
Koubek svůj komentář uvedl stručně a jasně:"Kdybych se měl dneska rozhodovat, tak bych do evropských dotací nešel z jednoho prostého důvodu. My jakožto konečný příjemce jsme museli a splnili veškeré požadavky vždy a v průběhu času, jak měly být splněny. Splnili jsme cíle projektu, všechno, co se po nás žádalo a my od posledního září 2010 čekáme na výplatu 20% zádržného. Z Evropské komise s náma nikdo nekomunikuje."
Komunikace s evropskými úřady je těžká, někdy až úsměvná. Na dotaz v červnu dostanete odpověď, že Evropská komise je v letním režimu. Na dotaz v září zase, že je nutné vyčkat, protože se připravuje “horizontální řešení”. Pokud však bezmocně čekáte na 90 milionů, jako v Hodoníně, humor vás asi rychle přejde.
Na druhou stranu je pozitivní slyšet, že na Ministerstvu životního prostředí se po mnoha letech bezmezné lásky k Evropské komisi a téměř nenávisti k těm nevzdělaným žadatelům o evropské dotace, kteří nedokáží správně vyplnit stohy papírů, snad již probudili. Na konferenci vystoupil Jakub Kulíšek, náměstek MŽP s dovětkem: “Pokud jsem působil v prezentaci jako příznivec evropských dotací, tak se hluboce omlouvám.”
Možná se blýská na lepší časy. Snad už nám konečně došlo, že je třeba hledat také jiné cesty financování, úspornější a efektivnější.
